Podolánky jsou kouzelné a už od nepaměti přináší lidem cosi navíc: dříve se tady vzdělávali školáci z okolních kotárů, pak v rekreačním středisku relaxovali těžce pracující lidé z ostravska a dnes v terapeutické komunitě nabízí pomoc těm, kteří se octili na samém dně svého života – lidem závislým na tvrdých drogách, alkoholu nebo hazardních hrách. o tom, jak to vlastně dnes na Podolánkách chodí, jsem si povídal s šéfkou komunity alenou kalusovou a jejími kolegy.
Pojďme nejdříve vysvětlit ten zvláštní název renarkon. o co jde? Renarkon je ostravská obecně prospěšná společnost, která se zabývá prevencí a léčbou drogových závislostí. Název Renarkon je velmi obecně spojením slov „resocializace narkomanů“. Společnost má osm středisek, která pokrývají celý Moravskoslezský kraj a zabývají se primární, sekundární a terciální prevencí závislostí nebo její léčbou. A jedním z těchto zařízení je naše terapeutická komunita. Zatímco ostatní střediska se zaměřují hlavně na prevenci, my jsme léčebné zařízení.
Pro koho? Dá se říct, že jsme takovou poslední šancí pro lidi, kteří chtějí se závislostí skoncovat, ale dlouhodobě se jim to nedaří, nepomáhá jim klasické tříměsíční léčení v rámci psychiatrických léčeben. Přichází k nám lidé se středně těžkou až těžkou závislostí na návykových látkách, kteří mají velké sociální a psychické poškození, někdy i zdravotní, například žloutenku. Mnozí z nich berou drogy i deset nebo dvacet let, většinou bývají bez práce a mnohdy bez domova, mají různé psychiatrické komplikace. Pro pořádek: podobných komunit je v republice celkem 14.
Když jim tři měsíce v léčebně nestačí, jakou šanci mají u vás? Náš léčebný program trvá osm měsíců až jeden rok, takže ta šance je vyšší. Samozřejmě hlavně pro ty, kteří vydrží a celý program dokončí.
Většina čtenářů si asi nedokáže představit, jak to funguje. Pojďme to vysvětlit úplně konkrétně – kdybych byl závislý a rozhodl se s tím skončit právě u vás, jak bude můj rok na Podolánkách probíhat? Nejdříve se musíte sám rozhodnout, zavolat nám a dohodnout termín. Pak musíte na detox.
To slovo se často používá, ale co by to pro mě znamenalo ve skutečnosti? Musíte jít „ležet“ na psychiatrické oddělení do nemocnice, kde vám pomůžou zvládnout první abstinenční příznaky. Většinou to trvá týden, ale někdy i déle. Prostě tak dlouho, abyste měl hodnoty drog na nule, když k nám budete nastupovat.
Dobře, detox mám za sebou, jsem čistý a zazvonil jsem na zvonek v Podolánkách. Vysvětlíme vám, kam jste přišel, co vás čeká, že tady budete až rok. A pak vás pošleme do vedlejší budovy na takzvanou 24hodinou klauzúru.
Jaké jsou první reakce lidí, kteří k vám přijedou? Většinou je každý nadšený, jak je tady krásně. To ale brzy přejde. Po prvních pěti minutách nadšení nálada klesne, když oznámíme, že tady není signál a že přátele můžete kontaktovat nejdříve za tři měsíce. Rodinu samozřejmě dříve, tak za týden dva, ale k tomu se ještě asi dostaneme.
Takže mi dáte den a noc na rozmyšlenou? Přesně tak. Najednou nemáte mobil, nemůžete na internet, ale čtete si průvodce léčbou, kde se dozvíte, že ty příští měsíce budou opravdu tvrdé. Pak přistoupíte před všechny klienty, odpovídáte na otázky a komunita hlasuje, jestli vás vezme do takzvané nulté fáze.
Jak to hlasování většinou dopadá? Komunita zatím vždycky přijala všechny zájemce. Ale naopak někteří se rozhodnou, že do programu nevstoupí, což je samozřejmě jejich vůle. To jsou ale jen výjimky, já pamatuji snad dva tři lidi, kteří se rozhodli po té dvacetičtyřhodinovce odjet.
MINUTA ZPOŽDĚNÍ? 20 MINUT PRÁCE NAVÍC Dobrá, zůstávám. Jsem přijat a začíná první fáze. Klienti vám ukážou, kde budete bydlet a dostanete takzvaného patrona, který se o vás bude na začátku starat nebo spíš pomáhat. Vy máte první týden velké výhody, takzvané bezsankční období, abyste si zvykl na lidi a program, protože celý léčebný pobyt je založen na režimu a pravidlech, kterých tady máme strašně moc. A režim je na minutu přesný a přísný. Třeba když nebudete sedět přesně ve 12 u oběda, dostanete 20 minut práce navíc.
Jak potom probíhají další dny, týdny a měsíce? Léčebný program je rozdělený do čtyř fází: 0, 1, 2 a 3. A je podobný životu člověka od narození po dospělost. Takže v nulté fázi nemáte skoro žádné povinnosti, ale taky nesmíte nikoho kontaktovat, nemůžete nikam chodit sám a jste svázán spoustou omezení. Když nultou a pak dalšími fázemi postupně procházíte, tak se vám vracejí některé výhody, ale zároveň dostanete více úkolů, kompetencí a zodpovědnosti. Podobně jako v životě…
Jinými slovy – od rána do večera se tady něco děje? Celý systém je postaven na třech terapiích: skupinové, pracovní a individuální. Všechno, co tady děláme, je vlastně terapie a má to nějaký význam, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Vypadá to, že jsme tady jedna rodina v chaloupce na horách, ale je to jinak. Klienti jsou velmi rozliční, to prostředí si nevybrali, ani další lidi, se kterým tady jsou každodenně od rána do večera, a přitom musí vyjít s každým. Je to pro ně hodně náročné.
Když pominu odborné terapie, jak je to s tou prací? co budu muset dělat? Do slova a do písmene všechno. Nemáme kuchařky, uklízečky ani údržbáře, vše si zajišťujeme sami. Takže někdy budete sestavovat jídelníček včetně rozpočtu pro celou komunitu, pak si pojedete nakoupit suroviny a z nich vařit. Jindy budete uklízet, opravovat nebo chystat věci na společný program. Vlastně tím suplujeme život běžné – i když o trochu větší – domácnosti.
A kdy budu odpočívat? Organizovaný program začíná v 6:45 a končí o půl jedenácté večer a je tak našlapaný, že nebudete mít čas ležet a nic nedělat. Volno budete mít ve čtvrtek a v sobotu od dvou do čtyř, a předpokládám, že jako většina ostatních padnete do postele a usnete. Pak jsou ještě další dva časy na „volný program“, ale ten si musíte před skupinou naplánovat a pak splnit. Třeba číst nebo hrát společenské hry.
NA COLOURS I K HOLUBŮM, ALE JE NZA PRACÍ Dostanu se i mezi lidi? Postupně ano, ale hlavně díky práci. Budete jezdit pracovat na čeladenský statek, někdy pomáháme U Holubů a v létě stavíme ploty na festivalech, třeba na Colours of Ostrava nebo Beats for Love.
Vydělám si něco? Naši klienti bývají buď na pracáku nebo na nemocenské, takže žádné peníze nečekejte. Pracuje se v rámci pracovní terapie bezplatně. Firmy, kde pomáháme, za to platí Renarkonu, a my za to pak klienty bereme čas od času za kulturou nebo třeba na bazén. Je to pro ně hodně užitečné, protože se potřebují naučit, jak smysluplně trávit volný čas.
POMOC OD NADACE ČEZ A v zimě? to se ploty na festivalech nestaví… V zimních měsících je práce mimo areál méně, takže pracujeme hlavně u nás. Teď jsme získali grant Nadace ČEZ, za který jsme koupili pily, brusky a další ruční i elektrické nářadí. Díky tomu můžeme vyrábět a opravovat ná
bytek, třeba poličky a židle pro naši komunitu, a už máme i zakázky odjinud. Budeme vyrábět puzzle nebo krabičky na pracovní pomůcky pro Montessori školy. Pro ně to bude velká úspora, protože zaplatí jen materiál, a pro nás výborná příležitost na pracovní rehabilitaci klientů.
Nějaké nové věci jsem viděl i v kuchyni. Ano, z grantu jsme koupili taky pec na chleba, sušičku na potraviny, robot nebo zavařovací hrnec, takže teď se možnosti práce v kuchyni ještě rozšíří. V sušičce už jsme usušili letošní neuvěřitelnou úrodu hub, zavařujeme, vyrábíme marmelády. Zrovna zítra jedeme koupit 60 kilo zelí, které pak budeme nakládat.
Jak mě dostanete zpátky do života, když tady budu rok zavřený? Kromě všech terapií je pro nás důležitý kontakt klientů s rodinou, té můžete zavolat nebo napsat už dva týdny po nástupu. S dětmi pak můžete být v kontaktu třeba každý týden. Snažíme se, aby tady děti, partneři nebo rodiče za klienty jezdili na návštěvu, dokonce tady máme ve vedlejší budově pokoje, kde můžou přespat. Když se to podaří, je napůl vyhráno, protože rodinné vztahy jsou často dlouhodobou závislostí hodně narušené.
Musí být docela náročné to všechno zorganizovat. kolik lidí se o komunitu stará? Zaměstnanců je celkem 8, sedm terapeutů a jeden pracovní terapeut. Ve službě jsme vždy dva, nepřetržitě 3,5 dne.
Kolik máte klientů? a v jakém věku? Kapacita je 15 lidí, naše zařízení je určeno pro muže i ženy od 18 let. Ročně se tady vystřídá kolem 35 klientů. Většina z nich je z Moravskoslezského kraje, ale přijíždějí i lidé z druhého konce republiky.
A z Čeladné? Už jsme měli klienty z Frýdlantu i z Frenštátu, ale z Čeladné ještě nikoho.
Každého čtenáře teď asi napadne otázka, jak se vám práce daří. Jaká je úspěšnost léčby? Úplně přesně se to nedá spočítat, ale dlouhodobě mají komunity průměrnou úspěšnost 40 procent. Ale zrovna nedávno jsem zpracovávala dotazník o našich klientech z roku 2016 a zjistila jsem, že z nich dodnes abstinuje 72 procent. To mě velmi mile překvapilo, třeba se blýská na lepší časy. Na druhou stranu to jsou ještě zkreslené výsledky, někteří z nich jsou stále v doléčování a ještě nemají ten krizový první rok za sebou.
Mění se nějak lidé, kteří se u vás léčí? a dá se z toho něco soudit o uživatelích drog v Česku? Pracuji v drogových službách asi 14 let a za tu dobu pozoruji, že lidé, kteří k nám přijdou, nejsou tak – jak bych to vyjádřila – zdevastovaní. Nemají takové problémy se žloutenkami a jinými infekcemi, jsou podchycení různými službami. Komunity jako ta naše i různé organizace zabývající se prevencí vznikly v polovině devadesátých let jako reakce na drogový boom, který jsme zažili na začátku devadesátých let, a díky jejich dobré práci se situace postupně zlepšuje. Dokládá to i průměrný věk našich klientů, který se zvýšil z 22 na 29 let. Podobně to roste i celorepublikově, což je dobrá zpráva, že se počet mladých uživatelů drog snižuje.
czech.click